Centrální banky vyhodnocují rizika svých rozhodnutí
Nízký růst produktivity
Údaje o růstu produktivity v USA ukázaly nepříznivý obraz. Odpracované hodiny, vypočtené ze zaměstnanosti vynásobené průměrným počtem hodin meziročně vzrostly o 2,3 %. Vzhledem k tomu, že ekonomická výroba se ve stejné době zvýšila pouze o 1,3 %, produktivita se snížila o zaokrouhlený jeden procentní bod (záporný růst produktivity).
Náhrada za odpracovanou hodinu se zvýšila o 4,8 %, a proto jednotkové náklady práce, vypočtené jako náhrada mínus růst produktivity, vzrostly o 5,8 %. Vývoj jednotkových nákladů práce je v dlouhodobém horizontu nejdůležitějším faktorem určujícím inflaci. Od roku 1960 rostly jednotkové náklady práce průměrným ročním tempem 2,9 %, zatímco jádrová míra inflace výdajů na osobní spotřebu se zvýšila o 3,2 %.
Trh práce firem
Celkově zůstávají trhy práce velmi pevné a nepružné, tzn. v nerovnováze. V USA byla míra nezaměstnanosti v dubnu velmi nízká a činila 3,4 %. Rozpočtový úřad Kongresu odhaduje, že plná zaměstnanost bez inflačních tlaků je o jeden procentní bod vyšší. Zároveň zpráva JOLTS (Statistický úřad práce USA) za měsíc březen nadále vykazovala velmi vysoký poměr počtu volných pracovních míst k počtu nezaměstnaných, ale trend je klesající. Měkké přistání ekonomiky se rovná výraznému poklesu počtu volných pracovních míst bez prudkého zvýšení míry nezaměstnanosti.
Připouštíme, že údaje ukazují správným směrem, ale riziko prudkého nárůstu míry nezaměstnanosti, které je synonymem recese, zůstává zvýšené. Důvodem je snaha centrální banky snížit inflaci restriktivní měnovou politikou. Podobná situace je i v eurozóně. V březnu dosáhla míra nezaměstnanosti nového historického minima 6,5 %. Zároveň hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí mezičtvrtletně vzrostl pouze o 0,1 % a meziročně o 1,3 %. Měkké přistání v eurozóně je možné, ale restriktivní měnová politika zdůrazňuje rizika poklesu.
Pozitivní dynamika růstu
Globální index nákupních manažerů za duben vzrostl již čtvrtý měsíc v řadě. S hodnotou 54,2 se index nachází výrazně nad teoretickou hranicí 50, která odlišuje expanzi od kontrakce. Převedeno na reálný globální HDP index znamená průměrný růst přibližně o 3 % ročně. V této souvislosti se zvětšuje rozdíl mezi slabým výrobním sektorem a posilováním v sektoru služeb. Je zarážející, že ve zpracovatelském sektoru se nové zakázky mírně zmenšují a zaměstnanost se pohybuje jen mírně nad hranicí 50. Naproti tomu v sektoru služeb vykazují oba ukazatele vzestupný trend a jsou jednoznačně v růstovém pásmu.
Tomu odpovídá i vývoj prodejních cen: ve zpracovatelském průmyslu klesá, ale stále je mírně v pásmu růstu, v sektoru služeb roste a je jasně v pásmu růstu. Důležitou otázkou ohledně budoucího vývoje je, zda bude tento rozdíl překlenut oživením ve zpracovatelském průmyslu nebo zpomalením v sektoru služeb. Pozitivní je, že zpráva vyvrací obavy z okamžité recese. Bohužel to také tlumí naděje na rychlý pokles inflace.
Pauza v cyklu zvyšování sazeb
Navzdory nepříjemně vysoké inflaci stále více centrálních bank signalizuje pauzu v cyklu zvyšování sazeb, aby lépe vyhodnotily dopady předchozího rychlého zvyšování sazeb. Ve Spojených státech Fed dále zvýšil základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu. Horní pásmo efektivní klíčové úrokové sazby je nyní na úrovni 5,25 %. Výhledové pokyny, podle kterých Fed očekává, že další zvyšování klíčových sazeb může být vhodné, byly zrušeny. Mírný příklon k dalšímu zvyšování byl zachován, ale celkově prohlášení a tisková konference signalizují pauzu.
Pauza však neznamená konec v cyklu zvyšování sazeb, jak ukázalo překvapivé zvýšení sazeb Reserve Bank of Australia z minulého týdne. Vysoká inflace navíc neopravňuje ke snížení klíčových sazeb pro druhou polovinu roku, což se odráží v tržních cenách. Evropská centrální banka rovněž zvýšila své klíčové úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Úroková sazba vkladové facility nyní činí 3,25 %. V prohlášení ECB je třeba zdůraznit především to, že kumulativní zvýšení klíčových sazeb se předvídavě promítá do měnového a finančního prostředí. Poslední průzkum ECB o bankovních úvěrech totiž ukázal další zpřísnění úvěrových standardů a další oslabení poptávky po úvěrech.
Více času na dosažení inflačního cíle
Zahraniční centrální banky signalizují poněkud méně ostrý (jestřábí) postoj, protože se již projevil vliv rychlého zvyšování klíčových sazeb na měnové a finanční prostředí. Očekává se, že měnová politika bude působit restriktivně, ale ne výrazněji, protože by to (opět) zvýšilo rizika recese. Důvodem je pravděpodobně snaha vyhnout se klasické chybě měnové politiky, kdy poslední zvýšení klíčových sazeb bylo často příliš velké a zbytečně vyvolalo recesi.
Inflace je stále nepříjemně vysoká, ale celkově přísné prostředí by mohlo inflaci postupně snižovat. Zdá se tedy, že centrální banky si s dosažením svého 2% inflačního cíle dávají více načas. To platí tím spíše, když si uvědomíme, že inflace je zpožděným ukazatelem ekonomické aktivity. Kamenem úrazu v tomto příběhu je, že centrální banky mohou opět nesprávně vyhodnotit základní inflaci jako nižší, než ve skutečnosti je.
Tento článek nepředstavuje investiční doporučení ani investiční poradenství podle příslušných právních předpisů. Všechny uvedené informace jsou pouze informativní a nezávazné.
Hodnota investičních nástrojů může stoupat i klesat, jejich minulá výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí. Stanovené investiční cíle nejsou zaručeny s ohledem na nepředvídatelné výkyvy na finančních trzích.